V prvních týdnech mi Praha připadala hrozně nepřátelská. Člověk nemohl vkročit do silnice, aniž by ho vzápětí nesrazilo auto, tramvaj nebo autobus; lidi byli zlí a pořád někam pospíchali; metro si jezdilo, jak chtělo, a vůbec nedbalo jízdního řádu na idos.cz. Moje naivní, stydlivá a ufňukaná dušička s prachmizernou orientací to tu ze začátku vůbec neměla jednoduché. Ale zvykla jsem si. Co mi taky zbývalo, žejo. Teď, po roce a půl, už mám Prahu upřímně ráda.
Čas od času si od všeho toho ruchu a shonu taky ráda odpočinu na našem maloměstě, ale už po pár dnech mi Praha začne chybět.
Nakonec jsme si padly do oka. Jak to?
- Protože tu existují Karlův most, Smetanovo nábřeží, Náměstí Míru a Národní třída -> moje oblíbené procházkové trasy.
- Protože lidi jsou tu vlastně moc fajn. Jen to trvá, než mezi ně zapadnete. Třeba Brňáci se mi zdáli milí a přívětiví okamžitě, na Pražáky si musíte trochu zvyknout. Něco jako psi a kočky. Psi vás milují po prvním pohlazení, ale elegantní číču jen tak lehce nezlomíte.
- Protože od 9 ráno do 9 večer seženete čerstvé boloňské špagety, květované šaty i nejnovější knižní bestseller. #vyzkoušenozavás. Jakožto rodačku z místa, kde po páté odpolední nefunguje nic kromě supermarketu, mě tohle ještě nějakou dobu bude uchvacovat.
- Protože MHD je tu strašně jednoduchá, hned jak si zapamatujete, že, že áčko je zelený, béčko žlutý a céčko červený.
- Protože kavárny tu nefungují na kávě Illy a šlehačce ve spreji. Kavárny jsou tu noblesní a designově vyšperkované a vy chcete věnovat celou výplatu, abyste tam mohli každý den od rána do večera sedět, číst si a zvesela tloustnout na jejich dobrotách.
- Protože se tu každoročně koná veletrh Svět knihy. A tuny dalších akcí, ale co si budeme povídat, Svět knihy je jen jeden.
- Protože když si nepřipadám hezká, může mě těšit pomyšlení, že je to všem ukradené a že mě tu stejně nikdo nezná. Na našem maloměstě bych zákonitě potkala tři bývalé spolužačky, dva sousedy a někoho, kdo se mi tajně líbí. Všichni by viděli, jak strašně nejsem hezká.
Probůh! - Protože nákupy jsou tu opravdovými šílenými nákupy. Znáte takové to, jak běháte po nákupním centru sem a tam, z obchodu do obchodu, z patra do patra, protože absolutně nevíte, co vlastně chcete, když je toho všude kolem tolik? Jasně, někdy je fajn přijít do sušického Tesca a vybrat si v F&F to jediné hezké tričko. Ale někdy je taky fajn mít
kolem sebe milion triček a nevědět, které vlastně chci. - Protože je tu naprosto jedinečná atmosféra. Zkuste si teď někdy sednout na Náměstí Míru. Uslyšíte křik lidí, hluk aut a tramvají, švitoření ptáků, klavírní etudy (no fakt, je tam totiž jedno z těch Pián na ulici); ucítíte vůni rozkvetlých šeříků, pach moči a rohlíky v párku opodál. Je parádní vnímat Prahu všemi smysly.
- Protože Praha mě toho spoustu naučila. Třeba to, že když se ztratím, nemám ztrácet hlavu a najít nejbližší metro / tramvaj. A nebo se prostě zeptat. Ptát se žen, i když muži jsou obvykle ochotnější, ale vysvětlují stylem: „Dvacet metrů severozápadním směrem…“, což nechápu. Praha mě naučila, že dobré jídlo nenajdu vždycky v restauraci, o které se zrovna mluví nejvíc a že eskalátory v metru nejsou dobré místo, kde vytahovat mobil. Když spadne, ty ostré hrany schodů mu rozbijí displej.
Praha mě naučila, že v Sherwoodu na Hlaváku po desáté večer je lepší mít hlavu sklopenou a rychle ho projít; když se budete rozhlížet, uvidíte věci, které jste nikdy vidět nechtěli. Pokud se před revizorem rozbrečíte, vyděsíte ho tak, že vás radši nechá
jít (zvlášť vy, kluci!). Neopírejte se o dveře vagonu v metru, zvlášť ne o ty vpravo ve směru jízdy, upadnete, když se pak na Vyšehradě otevřou. Noste s sebou dezinfekční gel a sušenku. Když hodíte požadovaný obnos hned do prvního velkého dalekohledu na Smetanovo nábřeží, stejně ty klapky zůstanou zavřené.
A kochejte se! Praha je totiž hrozně krásná.
